JarKry

Vytlač príspevok
Odporuč príspevok
Bookmark and Share PRIDAŤ NA VYBRALI.SME.SK

Telefonovani VII.

Corsair - Roithova 150205

CHVÁLA  NETUŠENÉHO

 

Je celá řada potíží v poměru muže k ženě, ale jedna z největších vězí v mechanickém či logickém odhadování, které provádí muž stran ženy (hysterickou ženu v rámci sebezáchovy, by ale měl umět rozpoznat). Můžeme odhadnout mnohé: směr nakopnutého míče, počet dešťových srážek v druhé čtvrtině příštího roku, chování určitého materiálu za určitých či dokonce neurčitých podmínek, náladu leoparda v příští minutě, dráhu meteoru, který se teď dal do pohybu, ale nemůžeme odhadnout nic z myšlení a konání ženy. Není tu pravidel ani norem, není stanoviska, z něhož by toto bylo pozorovatelné, není nic, čím by se řídilo, čemu by podléhalo, není pevného bodu, o který by se opíralo či který by uznávalo, není nic, čemu by se podobalo či dalo připodobniti. Myšlenky a skutky ženy jsou chvíli nakopnutým míčem a chvíli nohou, která nakopává míč, chvíli meteorem, který má vrtochy leoparda, a chvíli leopardem, jehož vrtochy jsou závislé na počtu dešťových srážek v druhém čtvrtletí příštího roku.

            Myšlenka je tu často předcházena skutkem nebo nahrazena jím a naopak: myšlenka je za skutek považována, takže to, co mělo být uděláno, bylo pouze zamýšleno, a my tedy stojíme před určitým materiálem za podmínek, jejichž náhody, nálady, závanu, přelétavého pocitu, klamných tušení a jiných, ještě efemérnějších faktorů.

Můžeme zjistit rozsah zpěvákova hlasu a určit, zda jisté tóny může nebo nemůže zazpívat. Můžeme se tisíckrát domnívat, že známe rozsah ženina myšlení, a ona najednou pojme myšlenku, která nejenže není vůbec z tohoto světa, myšlenku z jiné planety, jiné sluneční soustavy, myšlenku, která může napadnout ďábla (věříte-li v něj) nebo vlaštovku při stokilometrové rychlosti, sněžného muže nebo jednu z hořících lišek Samsonových, myšlenku, která je spíše vůní, barvou nebo úderem než psychickým aktem.

A právě tak v oblasti jejích skutků musíte předpokládat jedině fakt, že ani tady nesmíte předpokládat nic.

Vracel jsem se jednoho dne domů. Měl bych říct jedné noci, ale nerad budím svou ženu a navíc čtenářův dojem, že jsem flamendr. Šel jsem ze zaměstnání, které už takové je. Vracel jsem se tedy domů; bylo to dva měsíce po svatbě a já se blížil svému domovu se všemi pocity člověka, který se vrací k ženě útlých zápěstí, která už je druhý měsíc jeho ženou a čtvrtý měsíc matkou jeho budoucího syna.

S těmito pocity jsem vystoupil po schodech, otevřel dveře bytu a vstoupil do předsíně. Konám tyto věci automaticky, aniž bych jim věnoval nějaké zvláštní myšlenkové úsilí. Kdybychom i těmto všedním, prostým a každodenním úkonům měli věnovat myšlenkové úsilí, pomátli bychom se ještě před maturitou a nikdy bychom psychicky nedozráli.

Ve vteřině, kdy jsem prošel dveřmi bytu, prošel předsíní a vstoupil do dveří svého pokoje, vstoupil jsem jinam. Jinam. Tento pojem, který je mým pojmem oblíbeným, musím trochu vysvětlit.

Mluvil jsem o něm v prologu k Šesti ženám, kusu to od Jiřího Suchého, ale zopakuji své vysvětlení ještě písemně, protože labužníci divadelní nemusí být totožní s labužníky literárními.

Vždycky jsem si přál vstoupit jednoho dne jinam. Příklad: Palackéhoulice. Projdete-li Palackého ulicí, vstoupíte do ulice Jungmannovy nebo Vodičkovy. Jinou možnost nemáte. Ale já si vždycky přál (a přeji) projít jednoho dne Palackého ulicí a vstoupit náhle někam jinam. Třeba do Podřipska. (Proč jsem na jevišti mluvil o Polabí a nyní o Podřipsku, vysvětlím později.)

Být náhle jinde. Nejde to. Palackého ulice je neúprosně omezena a stejně neúprosně omezuje vás. Není vám ani jí dáno, abyste dospěli jinam. Ale tehdy, vcházeje do svého pokoje, jsem poprvé a opravdu vešel jinam. Pocítil jsem to velmi zřetelně. Bacil jsem se totiž do hlavy. Úder byl tak prudký a nečekaný, že jsem se zprvu domníval, že jsem byl bacen do hlavy, ale brzy jsem pochopil, že rána byla způsobena mým pohybem a nikoli pohybem předmětu. Byla to skříň natočená čelem k rohu pokoje a rohem k čelu vstupujícího, skříň která ještě odpoledne stála jinde. Teď stála tam, kde dříve nebylo nic, můj gauč stál na jejím původním místě mého psacího stolu, který zaujal bývalé místo gauče. V sousedním pokoji, který zůstal nezměně, spala moje žena, šťastná pomyšlením, že nově a lépe vyřešila můj pokoj. Vzbudil jsem ji s dotazem, kde máme octan hlinitý.

Od té doby se to stalo častěji. Vyvaroval jsem se všech dalších úderů zvýšenou pozorností, která vede k tomu, že již nikdy nevstupuji do setmělého pokoje a že i při světle se dvakrát třikrát rozhlédnu, abych pochopil konstelaci. Tato se mění dodnes. Jsou to vždycky chvíle, kdy nejsem doma a kdy moji ženu popadne Veliký Běs Proměny a ona - což si neumím představit - přesune sama všechen nábytek. Ptal jsem se jí jednou, jak to dělá, a ona mne ujistila, že přesunutí nábytku není tak těžké jako rozhodnutí pro jednu z šesti či osmi variací, jichž během večera docílí.

Nikdy bych se o něco takového nepokusil. Bál bych se, že ve chvíli, kdy všechno bude v pohybu a nic na místě, kdy každý kus nábytku bude v půli cesty odněkud někam, ztratím dech, nervy, sílu nebo trpělivost a že budu nadále žít v něčem na způsob skladiště (tak to mám já. Úspěšně jsem sice vymaloval, pokojík, natřel jsem radiátor, dveře, vypral záclonu, ale ostatní prostory v bytě jsou jako to skladiště, ale někde v Somálsku).

 Nevím, kde ona bere dech, nervy, sílu, trpělivost a ostatní potřebné. Viděl jsem pyramidy v Gáze, stupňovitou pyramidu v Sakkaře, sloupy Jupiterova chrámu v Baalbeku (to vydělal tolik peněz?) a jiné důkazy lidského důmyslu a nadlidských sil, ale všechny tyto věci vznikly ve společnosti otrokářské, kdy třída jedna nutila k těmto výkonům třídu druhou pomocí karabáčů. Nic takového se u nás neděje. Nepoužívám karabáče ani přesvědčování. Sama od sebe, v záchvatu jakéhosi tvořivého pudu se jednoho dne moje žena chopí skříně a vleče ji z rohu do rohu.

Nikdy k tomu nejsem používán; jsou mi svěřovány úkoly spíše duševního rázu, jako je vyplňování dotazníků nebo nákup knih a alkoholických lahví.

Jenom jednou se moje žena pokusila použít mne k úkonu nižšího řádu. Měl jsem zvednouti nohu od klavíru, pod kterou měl být zasunut koberec. Jevilo se mi to neřešitelné. Buď jsem stál – zvedaje tuto nohu – na onom koberci, čímž jsem vahou vlastní i vahou zvednutého klavíru bránil v jeho kýženém pohybu, nebo jsem stál mimo tento koberec, dostávaje se pak do předklonu ve kterém nezbývalo sil k žádoucímu pozvednutí nástroje.

Byla tu ovšem možnost vlézt pod klavír a zvedat jej na svých zádech, ale to se mi zdálo ponižující a nebezpečné. Co kdyby klavíru ujely nohy a tento mne zavalil? Než jsem stačil domysleti plný rozsah této eventuality, zvedla moje žena obouruč klavír a jakýmsi poskokem obounož (taneční prvek jejího rodného Valašska) zasunula pod něj koberec.

Rád vidím tyto okamžiky, kdy člověk vítězí nad hmotou a jeví se pánem slepých přírodních sil. Sám jsem tento pocit zažil jen jedenkrát: když se mi po nepředstavitelné námaze a na pokraji sil podařilo levou rukou ostříhat nehty na své pravé ruce. Ale obyčejně jsem to já, kdo se vzdává, kdo je poražen a dokonce – jak jsem se dříve domníval – ponížen. Rozmluvil jsem si tyto pocity; mé úkoly jsou odjinud, mé cíle jinde (ano, jako mnozí umělci je duchovně na vysoké úrovni, protože zná sám sebe, ví na co má a na co ne, a co může od sebe očekávat – tohle nás křesťany učí evangelium, tento skvělý umělec se to již naučil ve své dobré rodině, a to mu dalo možnost úspěšně odstartovat do života).

Někdy však není vyhnutí. Život nás postaví před úkoly, kdy všechen duch musí zůstat stranou, kde pak bezmocně přihlíží a bezmocně žasne.

Jako tomu bylo v mém případě s umyvadlem.

 

                                                                                  M.  H.

 

 

 

 

T e l e f o n o v á n í   VII.

Poznámka ze dne 14.1.2015ve 13:12 hod. z Mahenovy knihovny, pracoviště Brno - ….. na …… ulici: Chtěl jsem si založit nový e-mail na wo.cz jako Zdeněk Kudláček, protože Reskátor mně doporučil zakládat si nové mailové schránky pod cizími jmény, protože moji občanku při zakládání nové mailové schránky, nikdo nekontroluje. Takže jsem tam napsal: Zdeněk Kudláček, heslo: 7Čajnik9, datum narození: 30.října 1967 – u jména Zdeněk Kudláček mně to dává tabulku, že zadávám nepovolené znaky – oni tam mají v Seznamu registr občanů ČR jako na Polici? – a že musím psát znaky a-z a 0-9 (to jsem samozřejmě činil).

            Začalo to ráno v 8:45. Poslal jsem z blízké telefonní budky SMS-esku známému podnikateli s žádostí, aby mně zavolal zpátky jako obvykle, když mně dochází kredit, což je u Trick karty běžné, protože jeden impuls je zde za 15,-Kč. Napsal jsem v SMS-esce telefonní číslo a že na místě počkám 20 minut. Nic. Odjel jsem do města vyřídit mnohé, a když jeden můj kamarád nepřišel na stanovené místo, tak jsem šel telefonovat do blízké budky panu ….. ……… (sedím nyní v divadle, končí přestávka – to je tedy „gól“). Volám mu a žádám ho, aby mně zpět zavolal na číslo, které mu nadiktuji. On: ….. že jednou klepne na tlačítko a okamžitě zavolá zpět. Nezavolal. Nějakou dobu jsem čekal, asi 2 minuty? Potom jsem ještě počítal do 300 – 5 minut? Mezitím jsem si pěkně rozmyslel, co dál dělat. Na kreditu mně zbývalo 10 Kč. Přešel jsem do nedaleké (od rána již třetí budky) budky a poslal dnes již druhou zprávu s údajem telefonního čísla a čekal jsem, a počítal do 300. Nic. Mám na kreditu posledních 5 Kč, pošlu mu SMS-esku ze středu města – a uvidíme. Čas 30.1.2015, 22:30 hod.

 

            Právě skončilo druhé dějství opery Rusalka. Přede mnou je závěrečná část opery a telefonování a poslední kredit 5 Kč. Je to všechno pravda nebo sním? Na jedné straně nejmodernější technika, inženýři, čeští vůdci s nepřeberným zdrojem peněz a na druhé straně nezaměstnaný dělník se skupinou andělů a Duchem Svatým? Je to boj Ducha českého národa promítajícího se do osob v rozhodujících občanských a pracovních místech (Američané tomu říkají „klíčové pozice“) proti Svatému? Je to boj ducha Satanova proti Duchu Božímu promítnutý do roviny myšlenek, psychologického ovlivňování, zastrašování, zneužívání nejmodernější techniky a doktorů z oblasti medicíny? Psychologové, neurologové, Psychiatrické Řeznice (rod ženský používám proto, že znám jednu pacientku z brněnské psychiatrické léčebny, která je záměrně léčena špatně, aby se ze svého zlého zdravotního stavu nedostala – jsou jí podávány dlouhodobě léky, které mají na ni negativní následky, což je u těchto léků předpokládáno a je k tomu dosti dlouhý seznam možných negativních následků a proto se doporučuje omezená doba jejich používání), ti vědí svoje, že ano?

 

Dnes je 31.1.2015 (sobota) a mám tuto ověřenou informaci: Včera večer můj kamarád se díval na televizi v obývacím pokoji, telefon pípnul v kuchyni a on ho neslyšel. Proč mně nezavolal v pátek? Protože mu telefonní automaty (2) hlásily, že uvedené stanice hovor nepřijímají. Oba tyto přístroje stojí v obvodu působnosti NTL z Líšně. Vyzval jsem ho dnes, aby zavolal na to číslo, které má ve včerejší SMS-esce a které je z telefonního automatu stojícího u divadla ve středu města Brna. V tomto případě technika reagovala obvyklým způsobem – obdržel vyzváněcí tón. V pozadí zní moudrá věta Šamana I.: ONI to dělají dobře, když kontrolují a ovládají komunikaci mezi lidmi, protože to je to nejdůležitější,“ bohužel Lidé Kteří si Říkají Dobří nám nevěnovali pozornost.

                                   Dokončil dne 5.2.2015

                                                           Jaromír Krystl  - e –mail: unceslav@zoznam.sk

           

 

 


Technika | stály odkaz

Komentáre

Pozor, na konci je potreba spočítať neľahkú matematickú úlohu! Inak komentár nevložíme. Pre tých lenivejších je tam tlačidlo kúzlo.



Prevádzkované na CMS TeaGuru spoločnosti Singularity, s.r.o., © 2004-2014