JarKry

Ve větru, do vánice, dál do vichřice, přes roklin páry, v mlh bílé cáry, stále dál, nikdy klid, nepostát. Spíš chtěl bych strastí se drát a zkoušet, než tolik slastí života okoušet. Všechna ta hnutí po srdci srdcem toužit, ach, jak jen nutí se podivně soužit. Jak? Utéci mám, do lesů, jinam? Nelze se skrýti, korunou bytí, štěstím jež nezná klid, je lásko tvůj cit. Tak to byla LÁSKA BEZ SPOČINUTÍ od Goetha. A teď z jiného soudku: P e t r Ch o b o t Asi tak jednomu z 15-ti čtenářů může toto jméno něco vzdáleně připomínat. V nezapomenutelném pořadu pro děti a mládež Vlaštovka, vysílaném v Československé televizi každou sobotu od 17:00, hovořil Ludvík Souček o záhadách minulosti i současnosti a zmiňoval se také o lidech, kteří se ocitli v tzv. „časové smyčce“ a byli přeneseni do jiného časového období. Vzpomínám si, že mluvil o dvou starších dámách, které s oblibou navštěvovaly výstavní galerie a když zrovna byly ve Versailes, byly přeneseny do 18-tého století a kolem nich se procházeli lidé v rokokových límcích a oblecích. Byla to vyšší společnost tehdejší Paříže. Ženy byly ve stejném sále, ale přeneseny v čase asi 250 let do minulosti. Podle vyprávění těchto žen, když se zase ocitly v jejich normálním čase, podle přesného popisu kostýmů a chování těch lidí v minulosti, bylo nemožné, aby všechny podrobnosti si vymyslely. V 2.Listu Korintským, kap.12/2 říká apoštol Pavel: „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví – a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.“ Když byl Petr Chobot ještě v plné síle a měl svoji schopnost – geniální spirituální schopnost – přenášet se v čase. Nevím, jestli jenom svým duchem (myslí nebo astrálním tělem) nebo i tělesně, jak to píše Pavel. Možná také znal nějaké místo, něco jako křižovatku silných geomagnetických zón, kde tento přenos byl možný. Keltští druidové s tímto pracovali. Každopádně ten muž, který měl občanské povolání jako učitel na střední škole, vyvolával velkou pozornost. Zřejmě tak velkou, že hromadné sdělovací prostředky přestávaly mít v jeho okolí zásadní vliv na obyvatele a mluvili velmi mnoho o něm a ne o nějakých zprávách z televize. Ženy ho obdivovaly, přitahoval je jako masožravá rostlina mouchy, jeho genialita byla pro ženy vůní, které nemohly odolat. V naší kapitalistické společnosti jsou muži, kteří mají více žen, o mužích, kteří chodí do Mouline Rouge se říká, že to jsou dnes šťastní muži. Ale ti, kteří chodí do Mouline Rouge jsou z jiného těsta. Jsou to muži těla, muži realističtí, materialističtí. Petru Chobotovi se stala nepříjemná nehoda: Při vyučování během školního pokusu v chemické laboratoři, došlo k výbuchu a někteří žáci byli zraněni. Byl obžalován podle nějakého zákona z nedbalosti nebo zavinění obecného ohrožení. Přesto, že nebyl trestán, byl odsouzen k odnětí svobody. Ve věznici se jeho spoluvězni postarali o to, aby ta genialita, z poškozeného těla, vyšla ven. Z vězení vyšel jako zlomený člověk a už „nezlobí“. Jednou jsem postřehl z nějakého rozhovoru jednoho televizního pořadu o věznicích, že v českém vězení se vězeň musí přizpůsobit, když ze sebe „něco“ dělá, dají mu ostatní vězni najevo, že nemá „právo“ vystrkovat svůj nos. Šaman I mně také jednou říkal, že já se nesmím dostat do vězení, že by mě tam Cigáni ubili. Petr Chobot byl zázrak a „Naši Tvrdí Lidé“ nechtějí zázraky. Teď položím nepříjemnou otázku: Jestli je dnes doba, kdy záleží pouze na zisku, na penězích, jak to říká můj kamarád Josef, jaký finanční účinek by mělo zmrzačení Petra Chobota (po Janu Schwarzovi je to další duchovní osobnost, která byla v posledních letech zmrzačena). K tomuto souboru ještě připíšu poslední případ poškození duchovní osobnosti o které vím - tentokráte ten úraz nepřežila. To se stalo v Brně. Argument věřících byl – nedá se to dokázat. Věřící člověk by vůbec takhle neměl mluvit, protože tady není pro to, aby dosahoval v lidské hierarchii lepší místo, ale aby bojoval svým jednáním, svými postoji proti zlým duchům, a aby byl světlem ve tmě. Co se stalo? Vůdčí baptistická osobnost přecházela na obvyklém místě v obvyklý čas na brněnské ulici. Shora, z kopce se po silnici přiřítila motorka s vypnutým motorem a porazila ho. Úraz byl smrtelný. Kdo ví o baptistech? Je to jedna z protestantských církví, které mají největší sílu v USA a právě baptisté, myslím ještě vedle adventistů, jsou v současné době v Americe dvě nejaktivnější církve, co se týče ovlivňování televizních programů. Vyhledávají závadné programy v americké televizi, předávají je parlamentní komisi USA, která pokutuje jejich tvůrce. Je to konkrétní činnost konkrétních církví, ne nějaká globální slova o míru a svobodě. A zase jaký smysl – samozřejmě finanční – by byl ze smrti vůdčího brněnského baptisty? Soubor upravil dne 9.11.2009 Jaromír Krystl