Bože, můj Otče,
nauč mě rozumět tvému slovu.
Ty víš, jak to bývá těžké
z Písma zaslechnout tvůj hlas,
pochopit tvou vůli a tvou podstatu.
Posiluj mou víru,
abych počítal s tím,
že ty sám chceš se mnou hovořit.
Kéž najdu v tvém slovu
každý svůj den.
Ať v něm najdu lidi,
které jsi mi svěřil.
Mluv skrze své slovo se mnou
o mé minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
O tvých úkolech, jež mi ukládáš,
i o tvém pokoji, který mi nabízíš.
Mluv se mnou o lidech, kteří tě neznají
a pošli mě za nimi.
A budu-li příliš unaven,
takže tvé Slovo neuslyším,
pak mě probuď.
M. Š.
S e n v T e r e n z u
V té době, když jsme byli (my veličenstvo) v Lucce, ďábel, který stále hledá, koho by pohltil, a nabízí lidem slasti, v nichž se ukrývá žluč, když již dávno před tím jsme byli jím pokoušeni, ale s pomocí boží milosti přece jsme zůstali nepřemoženi, sám nemoha, ponukl lidi špatné a zkažené, kteří se ustavičně drželi při našem otci, aby nás svedli s cesty pravé do osidel špatnosti a smilství, a tak byvše svedeni od lidí zkažených, byli jsme zkaženi spolu se zkaženými.
Posléze náš otec dal se nedlouho po nás na cestu k Parmě, a přijeli jsme společně do vsi jménem Terenzo v kraji parmském v neděli dne 15.srpna, na niž připadlo Nanebevzetí svaté Panny Marie. Této noci pak, když nás spánek přemohl, ukázalo se nám toto vidění: anděl Páně se postavil vedle nás na levé straně lůžka a udeřil nás do boku řka: „Vstaň a pojď s námi!“ My pak jsme v duchu odpověděli(v podobných situacích lze mluvit jedině v duchu) „Pane, nevím, ani kam ani jak bych s vámi šel.“ A on, uchopiv nás za vlasy na temenní části hlavy, vznesl se s námi do vzduchu až nad veliký šik ozbrojených jezdců, kteří stáli před jedním hradem připraveni k boji. I držel nás ve vzduchu nad zástupem a pravil nám: „Pohleď a viz!“ A hle druhý anděl sestupující s nebe držel v ruce ohnivý meč a udeřil jednoho muže uprostřed šiku a uťal mu oním mečem pohlavní úd a ten jakoby smrtelně raněn umíral sedě na koni. Tu anděl drže nás za vlasy pravil: „Poznáváš toho, jenž byl udeřen od anděla a zraněn až k smrti?“ I řekli jsme: „Pane, neznám, ani místa nepoznávám.“ Řekl: „Věz, že je to Dauphin z Vienne, který byl pro hřích smilství od Boha takto raněn; nyní se tedy měj na pozoru a otci svému můžeš říci, aby se varoval podobných hříchů, nebo vás postihnou ještě věci horší.“ My pak jsme litovali toho Dauphine z Vienne jménem Guiga, jehož babička byla sestrou naší babičky a on sám byl synem sestry krále uherského Karla Prvního. Tázali jsme se anděla zda se bude moci vyzpovídat před smrtí. I byl jsem velice zarmoucen. Anděl pak odpověděl řka: „Bude se moci vyzpovídat a bude živněkolik dní.“ Tehdy jsme viděli na levé straně šiku stát mnohé muže, oděné do bílých plášťů (viz Kaballa – lidská aura zbavená nečistot-klipot, takové tělo obdrží bílý plášť, i v Bibli je o tom několikrát zmínka), jako by to byli mužové veliké vznešenosti a svatosti, a rozmlouvali navzájem pohlížejíce na šik, a na to co se bylo stalo; a dobře jsme pozorovali. Přece se nám však nedostávalo milosti otázat se ani anděl sám od sebe nepověděl, kdo neb jací byli ti muži tak veliké důstojnosti. A potom jsme byli rychle vráceni na své místo, když již svítila denice. Tu přišel Tomáš z Villeneuve, rytíř z kraje lutyšského, komoří našeho otce, a vzbudil nás, řka: „Pane, proč nevstáváte, váš otec již hotov sedá na koně!“ Vstali jsme a byli jsme jako rozlámáni a tak zmalátnělí jako po veliké cestovní námaze. I řekli jsme mu: „Kam máme jet? Vždyť této noci jsme tolik zkusili, že nevíme, co bychom měli činit.“ Tu řekl nám: „Co se stalo, pane?“ I řekli jsme mu: „Dauphin zemřel; a náš otec chce shromáždit vojsko a táhnout na pomoc Dauphinovi, který válčí s hrabětem savojským. Naše pomoc mu neprospěje, protože zemřel.“ On pak se nám vysmál (typická reakce materialistů) a onoho dne, kdy jsme přijeli do Parmy, pověděl našemu otci vše, co jsme mu byli řekli. Tu náš otec, dav si nás zavolat, tázal se nás, zdali je to pravda a zdali jsme měli takové vidění? Odpověděli jsme mu: „Ovšem, pane, věztež s jistotou, že Dauphin je mrtev.“ Otec však domlouvaje nám řekl: „Nevěř snům (některé sny obsahují tzv. archetypy – jsou velmi důležité pro další osud člověka a výjimečně mohou být i od Boha – viz Bible).“ Avšak svému otci a jmenovanému Tomáši nepověděli jsme v úplnosti vše (dobrá intuice – některé věci se běžným lidem povědět nesmí, ale pouze lidem s duchovním vzděláním), jak jsme to viděli, nýbrž pouze to, že Dauphin zemřel. Po několika dnech pak přišel posel nesa zprávu, že Dauphin shromáždiv své vojsko přišel před kterýsi hrad hraběte savojského a že byl zasažen velikým šípem z jednoho samostřílu(jednalo se o nějaký obléhací stroj?) uprostřed svých rytířů a že po několika dnech, vyzpovídav se, zemřel. Tehdy náš otec, uslyšev ty zprávy, pravil: „Divíme se velice tomu, že náš syn nám jeho smrt napřed předpověděl.“ A velice se tomu divili on i Tomáš, ale nikdo potom s nimi o té věci nemluvil.
Tak toto byl opis Kapitoly VII. z knihy „Vita Caroli“, českým překladatelem nazvané Vlastní životopis Karla IV. Kdo umí latinsky dokáže posoudit, jestli český překlad názvu této knihy, je vhodný. Konečně jsem se dočetl o doslovném znění tohoto snu. Když jsem četl historické knihy o Karlu IV., již asi třikrát tam byla zmínka o důležitém snu Karla IV. v Terenzu15.8.1333, který změnil jeho život. Ale nic víc, pouze, že tento sen ho nabádal k duchovnímu životu. Dokonce v životopise, který měl asi 600 stran – tato kniha byla výtahem zpracovaným pro neodborné čtenáře ze třech životopisných knih o Karlu IV. od jednoho českého profesora historie, který se Karlem zabýval 20 let. Ani v této podrobné, životopisné knize nebyl sen Terenzu blíže popsán. V pozadí zní potlačování duchovního vlivu, duchovních myšlenek ze strany českých materialistů?
Jaromír Krystl
e-mail: vule@ojooo.com
Komentáre