JarKry

Drazí Stateční,
výjimečně si postěžuji. Mám však málo času a musím vzápětí tuto e-mailovou schránku opustit - za 5 minut - nedodělám to dnes.

Portréty dávno vyhynulých ptáků

Do rukou bere básník slovo jako vajíčko a ptactvo dávno vyhubené lidmi rozbíjí skořápku a vzlétá.
V té chvíli hnízda která nikdy nikdo neviděl a znovu vytušená u minulých vod se zachvějí.
Básník je také jeden z nich a také jenom křídla.
Zároveň ale hrozné a pustošivé rozorání masa do smrti učinilo z něho člověka.
A v křivkách dávno rozpadlého letu čte trojúhelník (?).
Jako by berlí dotýkal se panny.
J. S.

Tak jsem zde na Internetu znovu, mám půl hodiny času.

Když jsem dnes ráno vstal a udělal svůj ranní rituál, tak jsem po snídani potřeboval vyplnit cesťák pro jednoho zaměstnavavtele, a za chvíli jsem to ucítil, jako by slabé vrnění vytvářející nervozitu. Pouští TO teď do mě chytře slabě, abych to nepoznal, ale já mám na to už citlivě vycvičenou auru. Přesedl jsem si za opačnou část stolu - zase TO do mě pustil. Musel jsem tedy jít do předsíně, sundat šachovnici a na stolek položit ty papíry a jízdenky a nalepit a popsat. Nepřidává mě to, zhoršuje se mně zrak. Je to takový stress, pomalý, záludný, vytrvalý. V pozadí jsou slova Oldy, že skutečně zlí lidé bojují proti dobrým lidem i za tu cenu, že by jim měli poškodit zdraví. Mají TO dobře vymyšlené, nedá se TO dokázat. Naši Tvrdí Lidé sedí v klimatizovaných odposlechových ústřednách a vládnou. Mají hodně času a peněz zatímco Lidé Kteří si Říkají Dobří se dřou a honí. Bohužel ale Češi mají zemědělské povahy a ty nezajímá na koho dělají, na jakou vrchnost dělají, hlavně, když jsou uspokojeny jejich základní životní potřeby.
Já vlastně platím za byt ve kterém si nemohu odpočnout a moje zdraví je tam ohrožováno. Nemám peníze na to, abych si mohl nechat udělat podlahu z dlaždic z kaleného skla. Dlouhodobý tlak ohrožuje moje zdraví a neustále přetrvávající problémy s NTL dokazují, že mě lidé ve městě nechtějí a potvrzuje se moje stará zkušenost, že na venkově mně bylo lépe, i když o mně venkované ledacos říkali, tak mě nechali pracovat a žít.

JarKry